Historie NCH kliniky FN Olomouc

(zpracoval M. Vaverka)

Zakladatelem  olomoucké neurochirurgie byl prof. Bohuslav Zapletal. Začínal jako všeobecný chirurg v týmu věhlasného prof. Rapanta. Jako i na jiných velkých klinikách, neurochirurgické operace prováděl tehdy pouze přednosta jako koníček, ale Rapant už od roku 1945 Zapletala pověřoval prováděním přístupů do nitrolebí i k páteři.  V Olomouci  po válce  díky návštěvě  amerických „Unitářů“ v roce 1946 a následné stáži Rapanta v USA nastal velký chirurgický boom. Podařilo se objednat řadu nových přístrojů pro reanimaci, nástroje pro chirurgii hrudní i pro neurochirurgii, začala se používat endotracheální narkóza, provedly se první jednoduché kardiochirurgické operace ( Botalova dučej). První poválečný československý  chirurgický sjezd v roce 1949  v Olomouci  byl prezentací vysoké úrovně místní chirurgie. V témže roce se Zapletal začal věnovat z příkazu šéfa plně neurochirurgii, v té době  „popelce“ chirurgie.

Prof. Zapletal započal svoji činnost na 9 vyčleněných lůžkách I. Chirurgické klínky  a teprve v roce 1958  založil samostatné oddělní v budově bývalého kláštera. Z řady lékařů, kteří prošli oddělením je  nutné zmínit prim. Zdeňka Fišera, který přišel v roce již 1959 a po specializaci se stal na dlouhou dobu šéfem ostravské neurochirurgie. Prof. Zapletal navázal úzké místní vztahy s prof. Mikulou – neurologem a prof. Klausem významným českým radiologem a společně rozvinuli předoperační diagnostiku, založenou na pneumoencefalografii, přímé karotické a výjimečně i vertebrální angiografii a na kontrastním vyšetření páteřního kanálu.

Prof. Zapletal pak posunul v 60. letech olomouckou neurochirurgii na vysokou celostátní úroveň ve všech oblastech, včetně  chirurgie cévní, prováděné i za hluboké hypotermie, chirurgie epilepsie včetně hemisferectomie a také zavedl kompletní neuroonkologický servis, včetně peroperačního vyšetření nádorové tkáně. Spolupracoval úzce s akademikem Petrem, pracoviště navštívil po jeho  návratu   z dlouhodobé stáže v USA. Spolupracoval tehdy i s významným  slovenským neurochirurgem doc. Žuchou. Zapletal se habilitoval  v roce 1964,  byl průkopníkem funkční stereotaktické neurochirurgie a s nepřesným Kirschenrovým přístrojem dosáhl řady  výborných léčebných  výsledků. Jeho snaha o získání podpory  pro rozvoj této metody v Olomouci na  ministerstvu přes  Kunce narazila na odpor. Akademik Kunc se v té době domníval, že neurochirurgický výkon bez kontroly zraku není bezpečný. Paradoxně  pak ale stereotaktické  oddělení v ÚVN  založil. Prof. Zapletal se k funkční neurochirurgii vrátil, využil svých anatomických studií a přístupová  cesta ke strukturám v oblasti  tentoriální incisury  „supracerebellární- infratentoriální“ bývá v řadě  literárních pramenů spojována se Zapletalovým jménem. Existuje několik výukových  filmů, nejznámější je soubor 9 pacientů s pinealomem. Originální bylo v té době i vyřešení nasální likvorové píštěle transkraniální tamponádou sfenoideálního sinu.

Krátce po okupaci Československa v roce 1968 využil profesor Zapletal nabídky expertního pobytu  v alžírském Oranu a v roce 1971 pak odsud emigroval do Holandska, kde  v Leidenu pokračoval ve své  neurochirurgické kariéře a zde ji i ukončil. Československo navštívil až v roce 1990 jako účastník  Výročního kongresu Čsl. Neurochirurgů v Mariánských Lázních.

V roce 1976 získalo oddělení status kliniky pod vedením primáře Koutného, který zemřel po těžké nemoci ve věku 51 let a přednostou se v roce 1980  stal Doc. Andrš a témže roce začal svoji neurochirurgickou kariéru i autor sdělení. Počet operačních výkonů narostl ze 368 v roce 1976 na 551 o deset let později. Po tragickém úmrtí Doc. Andrše v roce 1989 se stal na  necelé dva roky pověřeným přednostou Doc. Vaverka, který v roce 1990 navštívil v Leidenu prof. Zapletala a seznámil se tak s popsanými začátky neurochirurgie v Olomouci. V roce 1996 byl zahájen provoz v nové přístavbě. NCH klinika tak získala další lůžka, druhý operační sál a samostatnou 9 lůžkovou jednotku intenzivní péče. V roce 1985  získala Olomouc  CT a počátkem 90.let i MR. Dislokace klínky  mimo vyšetřovací komplement byla  vyvážena  velkou flexibilitou a samostatností především v nezávislosti na pooperační intenzivní péči. V období  1991 – 2012 vedl kliniku prof. Houdek a po jeho odchodu do důchodu se vedení po vyhraném konkurzu ujal v září 2012 znovu Doc. Vaverka, který od roku 1986 pracoval na klinice ve funkci primáře.

V současné době se výkon kliniky především díky ekonomickým limitům zastavil  přibližně 1 600  výkonech ročně, na 34 lůžkách ( včetně 9 JIP)  pracuje 7 specializovaných neurochirurgů, 2 anestesiologové a jedna neuroložka, zaměřená na elektrofysiologii. Klinika  je součástí  center neurovaskulárního, traumatologického, onkologického a patří mezi spondylochirurgická pracoviště kategorie A.  Aktuální  je přestavba historické budovy Franze Josefa, která by koncepčně soustředila všechny chirurgické obory, včetně přímé návaznosti  na centrální příjem, intenzivní péči a centrální operační sály.