Historie neurochirurgie v Plzni

(zpracoval M. Choc)

V roce 1945 byla založena Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni a současně byla konstituována chirurgická klinika z chirurgického oddělení městské nemocnice na Borech. Již první přednosta této kliniky prof. Václav David prováděl ve spolupráci s psychiatrickou klinikou prof. Vencovského frontální leukotomie. Neurochirurgické operace patřily tehdy k vrcholným a prestižním chirurgickým výkonům proto byly příležitostně a v omezeném rozsahu prováděny i prof. J. Pavrovským pověřeným (částečně i z politických důvodů) vedením chirurgické kliniky v Plzni v roce 1950. Operační výsledky však odpovídaly operační technice, absenci erudovaného zázemí a kvalitní pooperační péče o tyto nemocné, jejichž osud byl tímto faktem ovlivněn. Naléhavou potřebu specializovaného neurochirurgického pracoviště si uvědomoval tehdejší přednosta neurologické kliniky prof. Václav Piťha, který inicioval v roce 1955 vznik neurochirurgického pracoviště na I. chirurgické klinice tehdy vedené prof. Karlem Domanským. Takto nově vzniklá pozice klinického asistenta a později ordináře pro neurochirurgii byla v únoru 1956 obsazena Dr. Quido Ledinským, původně asistentem prof. Petra z neurochirurgické kliniky v Hradci Králové.

Quido Ledinský položil základy moderní neurochirurgii v Plzni. Na stanici o 20-25 lůžkách v rámci chirurgické kliniky prosadil s podporou prof. Piťhy svoji představu samostatně pracujícího specialisty neurochirurga. Jeho intenzivní práce a odborné kvality mu brzy získaly respekt na chirurgických pracovištích i v celé nemocnici. Byl zván jako konziliář k pacientům s poruchou vědomí a diagnosticky nejasným stavům. Jeho hlavním vědeckým zaměřením byly poruchy dýchání u nemocných s postižením mozku, které zpracoval jako disertační práci v roce 1960, avšak nedostal povolení ji obhájit. Nepříznivé pracovní a politické poměry způsobily, že se dr. Ledinský roku 1966 rozhodl přestěhovat zpět do své vlasti – Záhřebu v tehdejší Jugoslávii.
Již v roce 1956 začal na popud prof. Piťhy navštěvovat nově vzniklé pracoviště Dr. Ledinského tehdy student V. ročníku LF Zdeněk Mraček, fiškusující na neurologické klinice. Dychtivě se zařadil do intenzivní odborné neurochirurgické práce, v níž pokračoval i po ukončení studií. V letech 1964 – 1966 pracoval po nabídce prof. Kunce na Neurochirurgické klinice Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

V září 1966 se Dr. Zdeněk Mraček vrací zpět do Plzně na uvolněné místo neurochirurga. Ujímá se vedením neurochirurgického ordinariátu a také výuky oboru neurochirurgie na Lékařské fakultě v Plzni. Od svého příchodu se intenzivním pracovním nasazením a organizační činností zasadil o chápání neurochirurgického pracoviště jako svébytné samostatné jednotky, jak ve Fakultní nemocnici v Plzni, tak v celé spádové oblasti západních a jižních Čech. V práci mu pomáhali dva sekundární lékaři z Ledinského éry, neurolog Václav Moravec a chirurg Jaroslav Hnízdil a stážisti chirurgové a další mladí specialisté, z nichž největší afinitu k neurochirurgii měl chirurg doc. Luboš Holubec. Na pracovišti stážovali i pozdější přednostové ORL a oční kliniky, prof. Josef Rems a prof. Pavel Těšínský. Dr. Moravce a Hnízdila v roce 1972 vystřídali urolog Zdeněk Potužník a chirurg Vlastimil Musil. V roce 1972 začal na oddělení pracovat i student VI. ročníku LF v Plzni Milan Choc, který po ukončení studií nastoupil v roce 1973 na místo sekundáře chirurgické kliniky se zaměřením na neurochirurgii. V roce 1977-78 fiškusoval na plzeňské neurochirurgii i Vladimír Beneš ml., tehdy student VI. ročníku LF, nyní prof. přednosta Neurochirurgické kliniky ÚVN v Praze.

Na 30 lůžkovém pracovišti byly prováděny výkony v celém rozsahu oboru neurochirurgie, zvláště se zaměřením na neurotraumatologii, nitrolební expanzivní procesy, cévní onemocnění mozku, terapii bolesti, páteřní a míšní chirurgii. Významná byla konsiliární spolupráce s ostatními obory, zejména s otorhinolaryngology při řešení expanzivních procesů v oblasti baze lebeční. Zpočátku jsme operovali 3dny v týdnu na 1 operačním sále 300-450 pacientů za rok.
Negativní postoj Dr. Mračka ke komunistickému režimu přinášel řadu konfliktních situací ve vztahu k tehdejšímu vedení chirurgické kliniky i k vedení fakultní nemocnice a nepřízeň těchto činovníků vůči osobě Dr. Mračka zpomalila i rozvoj neurochirurgie v Plzni. Kvalita a dobré jméno pracoviště se opíralo o vysoké odborné kvality, vynikající chirurgické výsledky, novátorské léčebné metody, bohatou vědeckovýzkumnou, přednáškovou a publikační činnost Dr. Mračka. Dr. Mraček byl kupříkladu jedním z prvních, kdo zavedl a soustavně propagoval užitečnost rozsáhlé hemisferální kraniektomie pacientů s progredující intrakraniální hypertenzí. Zavedl extradurální přístup k tumorům pyramidy a petroklivální junkce. V roce 1970 publikoval práci o zástavě krevní cirkulace v mozku při akutní nitrolebeční hypertenzi . V roce 1979 objasnil příčiny uchování míšních funkcí od úrovně krčních segmentů při rozvoji klinické smrti mozku po těžkých kraniocerebrálních poraněních v práci o funkční cerebromedulární disociaci při mozkové smrti.  Zdokonalil Kuncovu modifikaci Sjöquistovy traktotomie při léčbě neuralgii trigeminu u pacientů s malignitami v obličeji a rozšířil ji o traktotomii glosopharyngeální k léčbě bolestí při malignitách dutiny ústní a jazyka. Své zkušenosti s ošetřováním kraniocerebrálních traumat shrnul ve dvou svých monografiích: „ Frontobazální poranění“, a „Kraniocerebrální poranění“. Mohli bychom vyjmenovávat další novátorské postupy, jichž bylo mnoho.

Plzeňská neurochirurgie zorganizovala Pracovní dny Československé neurochirurgické společnosti  v letech 1979, 1981,1990, Pracovní dny České neurochirurgické společnosti v letech 1999 a v roce 2006, kdy součástí bylo společné sympozium neurochirurgů a neuroradiologů s bohatou mezinárodní účastí. V roce 1994 zorganizovala plzeňská neurochirurgie i 1st  Joint Meeting of the Czech, Slovak and German Neurosurgeons.  Již v 70. letech byl Dr. Zdeněk Mraček jmenován čestným členem Italské neurochirurgické společnosti a Skandinávské neurochirurgické společnosti, rovněž byl řádným členem Evropské společnosti pro dětskou neurochirurgii.

Postupně docházelo k obměně neurochirurgického týmu na postech sekundárních lékařů. Po odchodu Dr. Potužníka v roce 1976 a Dr. Musila v roce 1977 posílili pracoviště noví absolventi LF v Plzni Dr. Stanislav Běl, který odešel v roce v roce 1988 do Německa, kde se později prosadil jako neurochirurg a Dr. Václav Hrdlička, syn primáře neurologické kliniky, který byl významnou posilou pro pracoviště až do své tragické smrti v roce 1996.
V roce 1981 byl přijat na místo sekundárního lékaře se zájmem o elektrofyziologii Dr. Jiří Seidl, který po 5 letech odešel, protože se nepodařilo získat potřebné technické vybavení pro založení elektrofyziologické laboratoře.

V roce 1982 byl přijat Dr. Václav Runt, který se vypracoval na kvalitního operatéra a od roku 1995 dosud zastává post zástupce primáře oddělení.
Až v lednu 1983 se podařilo „prolomit ledy“ a došlo k osamostatnění oboru vznikem samostatného neurochirurgického oddělení. Na stylu práce pracoviště se změnou statutu mnoho nezměnilo. Pod vedením prim. Mračka pracovalo tehdy 5 lékařů (M. Choc, V. Hrdlička, S. Běl, J. Seidl, V. Runt) 10 sester pod vedením vrchní sestry Marie Kuralové, počet operačních výkonů stoupl na 600-700 ročně. Nově získaný oftalmologický operační mikroskop s fixním vertikálním pohledem jsme začali využívat k mikrochirurgii periferních nervů a míchy. Rozšířena byla i výuka neurochirurgie posluchačů lékařské fakulty všeobecného i stomatologického směru.

Záhy po změně politické situace v roce 1989 byla oceněna dosavadní rozsáhlá vědecká a klinická práce prim. Dr. Zdeňka Mračka i jeho morální kvality a bezúhonnost. Po zásluze byl jmenován a po úspěšném habilitačním řízení habilitován docentem v roce 1990. Tehdy byl zvolen i předsedou Československé neurochirurgické společnosti. V roce 1992 byl pak jmenován profesorem neurochirurgie. Toto uznání bylo logickým vyvrcholením mnohaleté usilovné klinické, pedagogické a publikační činnosti prof. Mračka (180 publikací, 2 monografie – Frontobazální poranění, Kraniocerebrální poranění). Kvality osobnosti prof. Mračka ocenilo i město Plzeň, když byl v komunálních volbách roku 1990 zvolen primátorem. Po dobu svého funkčního období 1990 až 1994 nepřestal sloužit i na svém neurochirurgickém oddělení, kde jej tehdy zastupoval Dr. Milan Choc. Kariéru neurochirurga ukončil prof. Mraček roku 1995, dále se však do roku 2003 aktivně podílel na výuce neurochirurgie na LFUK v Plzni.

Dr. Milan Choc byl jmenován primářem oddělení roku 1995. Pod jeho vedením pokračoval dynamický rozvoj oddělení zejména v oblasti mikroneurochirurgie, stereotaxe, bezrámové neuronavigace, chirurgie baze lebeční (transorální, transsfenoidální, transklivální transmastoidální přístupy, operace orbitálních afekcí atd.) a v neposlední řadě i v oblasti spinální a míšní chirurgie (fixační techniky, implantace funkčních náhrad disků, mikrochirurgie míšních tumorů, kavernomů, atd.).
S cílem vrátit péči o neurochirurgické pacienty i v těžkých klinických stavech plně do rukou neurochirurga byl připravován tým lékařů a sester pro plánované rozšíření pracoviště o nový operační komplex, oborovou neurochirurgickou JIP a elektrofyziologickou laboratoř. K tomuto kroku došlo v říjnu 1999 přestěhováním neurochirurgického oddělení do nových prostor areálu FN Lochotín. Oddělení tak získalo téměř dvojnásobnou lůžkovou kapacitu – 50 lůžek, nově vznikla oborová jednotka intenzivní péče s 10 lůžky pod vedením Dr. Pavla Lavičky, konstituuje se úsek elektrofyziologie pod vedením Dr. Ireny Holečkové. Nově vzniká i pracoviště logopedie vedené Mgr. Ivanou Herejkovou. Rozšíření se dotklo i ambulantního traktu vznikem odborných ambulancí – spinální, cévní, dětské, onkologické a elektrofyziologické. V novém operačním komplexu byly vyčleněny 2 operační sály pro každodenní neurochirurgickou operativu s nejmodernějším zázemím mikrochirurgie, neuronavigace a neuromonitorace.

Zintenzivnila se spolupráce chirurgických oborů účastnících se na práci akreditovaného traumacentra. Tradičně velmi úzká spolupráce existuje s klinikou zobrazovacích metod a v posledních 10 letech výborně spolupracuje skupina endovaskulárních neuroradiologů při diagnostice i léčbě pacientů s cévními mozkovými příhodami v rámci akreditovaného cerebrovaskulárního centra.

Vzrostl počet operačních výkonů (1700-1800/rok) i šíře jejích spektra. Rozšířila se paleta možností zvláště v cévní neurochirurgii, onkoneurochirurgii, ve spinální chirurgii, nově je v posledních 10 letech rozvíjena  neuroendoskopie. Rutinními se staly obrazově navigované a elektrofyziologicky monitorované výkony. Při endoskopických endonazálních operacích adenomů hypofýzy je v současné době rutinně využívána peroperační magnetická rezonance. Zkvalitnila se pooperační péče díky a monitorace pacientů díky oborové neurochirurgické JIP.

Neurochirurgický tým v současnosti sestává z 11 neurochirurgů (V. Přibáň, V.Runt, J. Mraček, I Škúci, S. Žídek, P. Vacek, D. Bludovský, J. Mork, D. Štěpánek, M. Kulle, M. Choc nyní prac. důchodce, P. Štruncová je t.č. na MD), 4 intenzivistů (P. Lavička, A. Smažínková, J. Šrogl, L. Navrátil), 2 elektrofyziologů (I. Holečková, J. Valeš), 1 logopedky ( Mgr. I. Herejková), 1 technika (Mgr. P. Říhánek), 3 rehabilitačních pracovníků, týmu 52 sester a 14 členů pomocného personálu pod vedením vrchní sestry Mgr., Bc. V. Berkové ( převzala tuto funkci po s. R. Knapové, která ji zastávala v letech 1998-2007, tedy v letech nejrozsáhlejších změn provozu oddělení) a staničních sester Bc. E. Zemanové, M. Valentové, J. Klencové. Na 2 operačních sálech pracuje 12 neurochirurgických instrumentářek pod vedením staniční sestry G. Sýkorové.

Během let pracovali na neurochirurgii různě dlouhou dobu i další sekundární lékaři, které se sluší alespoň vyjmenovat: Tomáš Sláma, později dealer zdravotní firmy, Pavel Trůka, později podnikatel, Alexandra Dvořáková, která se nyní věnuje psychiatrii, Václav Šimánek, později přešel na chirurgickou kliniku FN, Vladimír Rohan, který po 9 letech přešel na neurologickou kliniku FN Plzeň, kde působí jako intenzivista neurolog, Patrik Richtr, později plastický chirurg ve FN Plzeň, David Hoza, který odešel na kliniku dětské neurochirurgie v Motole a intenzivisti Jaroslav Jelínek anesteziolog neurochirurg, který odešel po 12 letech na OMOFN Plzeň, Tomáš Havel, nyní anesteziolog na RLZP Č. Budějovice a Roman Kovařík, který nyní pracuje jako anesteziolog na RLZP FN Plzeň.

Neurochirurgické pracoviště FN v Plzni se tradičně stará o výuku českých i zahraničních studentů všeobecného i stomatologického směru na LF UK v Plzni v oboru neurochirurgie. Kromě participace na sepsání učebnic chirurgie pro studenty LF a bakalářky vydalo i vlastní učebnici neurochirurgie pro studenty LF UK.
Neurochirurgické oddělení je též školicím pracovištěm doktorského studijního programu, organizuje předatestační stáže pro lékaře z jiných oborů, školicí kurzy se specializačním zaměřením, kupříkladu v neuroendoskopii a další. Zorganizovalo řadu neurochirurgických kongresů s mezinárodní účastí (poslední v roce 2006).
MUDr. Milan Choc, CSc, odstoupil z místa primáře oddělení a od 1.3.2012 pracuje jako starobní důchodce na částečný úvazek a dále vyučuje na LFUK v Plzni.
Primářem neurochirurgického oddělení FN v Plzni oddělení byl po konkurzním řízení jmenován MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D.
V Plzni 28.12.2012

MUDr. Milan Choc, CSc.